Robert: Jsem mnohem víc nudný a méně fascinující než Edward, to je jisté. Rád čtu a mojí vášní je hudba. Když zrovna nenatáčím zajdu si do malé hospůdky, kde nikdo neví kdo jsem. Bylo by ideální abych byl jako Van Morrison ve svých začátcích. Jsem posedlý jeho prvním albumem.
Robert: Vůbec ne! Přestal jsem na měsíc vycházet ven protože jsem si byl nejistý sám sebou. Když jsem četl knihu Stmívání neviděl jsem se vůbec jako Edwarda. Je popisován jako úžasný, zatím co já jsem....Chci jen říct že nemám >čokoládový bar<. Ani jsem neměl ponětí jaké to bude strávit čtyři hodiny denně v tělocvičně . Byl jsem jeden z posledních vybrán do filmu, vůbec jsem tomu nevěřil.
Robert: Ne, nesnáším to!
Robert: Je to divné, protože se líbím dívkám kterým je 12 ale také ženám kterým je 35. Myslím že fanoušci Stmívání jsou skvělý jak mladí tak i dospělé matky. Zatím jsem se nesetkal s dívkou mého věku která by mi neřekla že miluje Edwarda. To mě drží nohama na zemi.
Robert: Je to divné, protože sám sebe nevidím jako hvězdu pro druhé. Mám konkrétní představu o tom jakou kariéru chci mít. Sám sobě jsem si slíbil že se budu účastnit filmů se zájmem a né proto abych si vydělal peníze. Díky tomuto rozhovoru mě budete moci podráždit kdybych vzal nějakou roli v kýčovitém filmu (smích)
Robert: Kdysi jsem měl deník do kterého jsem psal všechny své myšlenky. Psal jsem si ho od 15ti do 20ti let. Byl to deník ve kterém byly nápady, scénáře ale taky vzpomínky. Možná bych ho měl teď spálit.
Robert: Byl jsem velice stydlivý, uzavřený a neměl jsem žádnou sebeúctu. Nejhorší obodbí jsem měl ve svých 17ti letech protože jsem hledal své místo.
Robert: Ano. Zamiloval jsem se pouze dvakrát v životě. Můj nejdelší vztah vydržel tři roky.
Robert: Je to to nejzábavnější co se mi snad kdy stalo! Nikdy jsem si nemyslel že vzhled bude takový problém. Chtěl jsem aby byly moje vlasy takové jako když jsem ráno vyskočil z postele (smích) Neměl jsem moc rád když mi vlasy upravovali a dávali make-up. Tak jsem navrhl, aby mi dávali pouze make-up ale vlasy nechali jak vypadaly když jsem se vzbudil. Myslím že to bylo perfektní jak se dostat pod kůži upíra.
Robert: Je to úplně šílené! Kadeřníci se vždycky pokoušeli udělat něco s mími vlasy před každým večerním vystoupením.
Robert: Nošení kontaktních čoček bylo to nejkrutější co jsem musel vytrpět. Mám velice citlivé oči a bylo to každodenní mučení. Vstával jsem ve čtyři hodiny ráno a musel si je nasadit. Bylo to hrozné měl jsem celý den pocit že mám v očích písek.
Robert: Nikdy! Už jsem řekl výrobcům že musejí najít něco praktičtějšího. Mohou mi změnit barvu očí pomocí různých efektů. Už nikdy nechci vidět ty zatracený čočky! (smích)
Robert: Ne. Možná jsem ještě příliš mladý abych si uvědomoval radost z věčného života ale nemám strach být starý a potom zemřít. Zeptejte se mě na smrtelné posteli, možná bych odpověděl jinak.
Robert: Ano, protože jsem pil vlastní krev. Samozřejmě jsem se nekousnul abych mohl pít krev ale bylo to v reflexu kdy jsem se řízl do prstu a prst pak strčil do pusy.
Robert: Jediné mé přání pro rok 2009 je že si oholím hlavu. Ale nevím jestli mi to výrobci filmu vlastně vůbec dovolí. (směje se)
0 komentářů:
Okomentovat