image host

SHADOWHUNTERS

Osmnáctiletá Clary Fray v den svých narozenin zjistí, že není ta, za koho se celý život pokládala. Clary pochází z dlouhého rodokmene Shadowhunterů. Jde o hybridy lidí a andělů, kteří loví démony. Clary nyní žije ve zcela novém světě, mezi vílami, vlkodlaky, upíry a čaroději. Read More

THE 100

THE 100

Far far away, behind the word mountains, far from the countries Vokalia and Consonantia, there live the blind texts Read More

Slide # 3

Slide # 3

Far far away, behind the word mountains, far from the countries Vokalia and Consonantia, there live the blind texts Read More

Slide # 4

Slide # 4

Far far away, behind the word mountains, far from the countries Vokalia and Consonantia, there live the blind texts Read More

Slide # 5

Slide # 5

Far far away, behind the word mountains, far from the countries Vokalia and Consonantia, there live the blind texts Read More

Photo of the June


New Layout ...



Tak jak už jste si jistě stihli všimnout, je tu nový layout. Doufám, že se vám líbí. Měl by působit jarně, tak snad :D Budu se muset napravit s přidáváním článků, moc často mě tu nevidíte, ale prostě nemám moc času. Snažím jak jen to jde, tak snad se to zlepší :)

Photo Of The Month - Vote


Tak pro tuto anketu jsem vybrala seriál Teen Wolf, konkrétně chlapce a jejich barevní očka ...









HOT or NOT May - Vote


Tak konečně je tu tato anketa a pro tento měsíc jsem vybrala jako téma seriál Reign ...


Chapter 8


Ráno jsem vstala a Stefan už u mě nebyl. Vzdychla jsem si a odkryla jsem se. Najednou jsem se lekla, protože u okna stál Damon.

"Ježíš, lekla jsem se. Co tu děláš, Damone?" Otočil se směrem ke mně.
"Já jsem se jen díval, jak vychází slunce. Pěkné že…" Ukázal směrem na slunce.
"... A nejsem Ježíš." Zasmál se. Nebylo to ani vtipné. Já jsem se nesmála, jen jsem chtěla vědět, co tu ještě stále dělá.
"No Damone, tak měl bys odejít." Prohlásila jsem a vyšla jsem směrem k mé skříni.
"Právě že teď, bych tu měl zůstat." Šel stále blíž.
"Ne, Damone měl bys jít dolů. A kde je vlastně Stefan?" Zůstal zklamaný, ale tak to bylo lepší.
"Na lovu." Šel pryč. Zavřel dveře, ale ještě stihl, zpoza dveří, vykouknou a říct uštěpačně poznámku.
"Loket tě nebolí?" A zabouchl dveře.


Panebože on to ví. Ví, že jsem tam v noci byla. A já hloupá jsem si myslela, že nic neslyší. No co už. Otevřela jsem skříň a vytáhla jsem z ní nějaké věci. Rychle jsem si to na sebe oblékla, aby mě Damon zase nezastihl svou návštěvou a sešla jsem dolů po schodech. Někdo zazvonil. Jak jsem procházela kolem Damona, odpověděla jsem mu na jeho otázku.

"Ne Damone, nebolí…" Byla jsem na chodbě a šla jsem otevřít dveře.
"Jsem rád." poznamenal.

Otevřela jsem dveře a v tom mě čekal nečekaný přepad.

"Jé. Ahoj, ty musíš být Elena. Já jsem Debby." Objala mě. Já jsem jen tak zírala na ni, že co ode mne chce.
"Jsem Stefanova kamarádka." Dodala.
"Aha, jasné, tak pojď dál." Pozvala jsem ji dovnitř.
"Ale Stefan tady není." Podívala se na mě.
"Já vím. Potkala jsem ho na lovu a řekl mi, že mám jít sem. Páni, no já jen zírám. Jsi, nádherná Eleno."

Usmála jsem se na ni. Byla hrozně milá. Měla dlouhé, hnědé a vlnité vlasy, dobrou postavu a jak jsem viděla, tak i dobrý vkus co se týká oblečení.

"Musela jsem sem přijít…" Vysvětlovala. Mezitím přišel Damon.
"Koho, že nám to sem čerti zavláli." Rozkřikl se na chodbě.
"Ou, to jsi ty?!" Znechuceně se podíval na Debby.
"I já tě ráda vidím." Poznamenala a dál už Damonovi nevěnovala pozornost.
"No, kde jsem to skončila? Jaj. No musela jsem přijít na nějaký ten čas. Stefan věděl, že přijdu. Požádala jsem ho o pomoc. Teď nemám kde bydlet a Stefan byl tak ochotný." Usmála jsem se na ni.
"Vím, Stefan má dobré srdce, ale proč mi to neřekl?" Debby zvedla ruce a naznačila, že neví.
"To se ho budu muset zeptat." Šla jsem k Debby.
"To jsou všechny tvoje věci? "Poznamenala jsem a ukázala jsem na jeden poloprázdný batoh
." No hej. Prakticky, budu si muset koupit nové. Shořel mi dům, i s věcmi, chtěli mě zabít." usmála se na mě.
"Ou. Aha, tak pojď, ukážu ti pokoj, ve kterém můžeš zatím bydlet." Damon mezitím odešel. Nevím proč? Pak se ho zeptám.

Šli jsme do patra. Na naší chodbě, kde jsem byla já se Stefanem a Damonem, byla ještě jedna místnost volná.

"No Debby, toto je asi jediná volná místnost v tomto domě, pokud ještě nepočítám podkroví." Usmála se a vešla dovnitř, já jsem šla hned za ní.
"A opravdu ti nevadí, že budeš mít pokoj vedle Damona? Protože jsem viděla na chodbě…" přerušila mě.
"Já to zvládnu. " Ok. Pomyslela jsem si.
"Víš proč ho tak nemám ráda? No ne, že ho nemám ráda, ale je hrozně otravný." Měla pravdu. A je svůdný, ale k tomu se už já nechci vracet. Chci být se Stefanem.
" V minulosti jsem také potřebovala pomoc. Od Stefana, ne od Damona. A Damon byl takový hrozně dotěrný, snažil být se svůdný a tak. Pokaždé jsem ho odpálkovala." Zasmála se.

Byla jsem ve svém pokoji. Stefan ještě nepřišel. Nudila jsem bez něj. Ale co už, já na něj počkám. Zatím jsem si šla psát deník.


Milý deníčku. Dneska se toho událo strašně moc za tak krátkou chvíli. Přišla Debby, Stefanova dávná kamarádka. V noci mě napadl Travis. Ten kluk ze školy. Já jsem byla v Damonově pokoji. A Damon o tom věděl. Což jsem nečekala. A nudím se. Stefan tady není, je na lovu. Damon je dole v obýváku. Bůh ví, co tam dělá? A Debby? Ta je ve své novém pokoji…


"Eleno?" Klepal mi někdo na okno. Byl to Stefan. Rozběhla jsem se k oknu a hned jsem ho otevřela.
"Podej mi ruku…" Řekl a já jsem to udělala. Podala jsem mu ji a už jsem byla někde jinde.

Běžel tak rychle, že jsem nestíhala registrovat, co se kolem mě děje. Přišli jsme na louku, kde mě čekala deka a piknikový koš. Usmála jsem se na Stefana a tak jsme šli na piknik. Den nemohl být lepší.

Mezitím doma…
"Debby, Debby, Debby?" Zpíval si Damon, když šel po chodbě. Jasně, že Debby to slyšela. Rozběhla se ke dveřím. Otevřela je a Damon byl právě před nimi.
"Zase s tím začínáš, Damone?" Byla naštvaná. Podíval se jí upřeně do očí.
"Ne Debby. Chceš mě. Toužíš po mně každou vteřinu svého života. Chceš mě políbit." Koutkem úst se pousmál.
xxx
"Ano Damone, vždycky jsem tě milovala, každou vteřinu svého života." Už ji skoro políbil. Když mu přistála štiplavá facka.
"Co si myslíš, že ti na to skočím? Nejsem včerejší."

Chapter 7


Najednou mě někdo popadl za ruku.

"Hej… hej." Snažila jsem se podívat, kdo to byl. Nepodařilo se mi to.

Damon dál klidně spal na posteli. Ani si nevšiml, že mu tam něco zašramotilo. Asi byl zaneprázdněn svým snem. Vypadalo, to tak, že se mu zdá něco skutečně pěkného. Já jsem si řekla, že už budu věrná Stefanovi. Ale nedalo se, proto jsem vkročila do Damonova pokoje a proto mě odtud Stefan odvlekl… Silně mě držel na rukou, nemohla jsem se vymámit s jeho náruče.


"Stefane. Co to děláš?" Stále se mu nešlo podívat do tváře.

Když jsme procházeli kolem našeho pokoje, pomyslela jsem si, kam mě to ten Stefan vede? Ale hned, když jsem viděla, že Stefan klidně spí ve své posteli, zmocnila se mě úzkost a strach. Chtěla jsem křičet. Nešlo to. Ten muž co mě nesl dolů, mi stihl hned potom vecpat ubrousek do úst. Zmítala jsem se. Snažila jsem se mu vymámit z náruče. Vedle toho jsem se modlila, ať se Stefan nebo Damon probudí. Což bylo marné, když Damon se nevzbudil ani na to, když mu někdo narazí do nočního stolku.

"MLČ nebo ve vteřině skončíš v posteli u Stefana, ale z rozkousaným krkem." Prohlásil.

Ta představa mě strašně vyděsila. Zamrazilo mě. Cítila jsem se strašně. Všimla jsem si, že v obývacím pokoji bylo otevřené okno. Asi ho zapomněl zavřít. Tudy se sem dostal. Věděla jsem, že se mnou bude amen. Blížili jsme se k oknu. Když ho v jeho chůzi najednou někdo přerušil. Nejprve jsem nemohla identifikovat ten hlas. Ale nakonec jsem zjistila, že to byl Damon.

"Okamžitě ji pusť, pokud nechceš ty skončit u Stefana v posteli…" Odkašlal si.
"S rozkousaným krkem." Bylo vidět, že se jen probral.

V tom se moje vlasy zvířily a já jsem ležela na zemi. Ten muž se svíjel v bolestech. Stefan doletěl jako raketa a hned mu vrazil nějakou dřevěnou hůl do břicha. Já jsem se snažila postavit, ale nešlo mi to, musela jsem se stále dívat na toho muže. Chtěla jsem mu vidět do obličeje, což se mi i podařilo.

"Panebože!" Zvolala jsem.
"Eleno, nemusíš se chovat, jako kdybys nevěděla, co jsme. Vždyť to děláme běžně, že Stefe?" Prohlásil a otočil se na Stefana, který se snažil z Travise, ano z Travise, vymámit kdo to je.
"Ne, ne to je Travis. Chodíme spolu do třídy." Otočila jsem se na Damona.
"Ou." Prohlásil překvapeně. Stefan na mě letmo pohlédl. Asi tušil, že jsem byla v Damonově pokoji.
"Co si chtěl od Eleny? Proč právě ona? Kdo tě poslal?" Snažil se Stefan s něho dostat.
"Já, já…" Snažil se přemluvit.
"Vymáčkni se, už mám hlad." Řekl Damon a pomohl mi zvednout se ze země.
"Mě poslala Katherine, měl jsem Elenu unést a dovést ji ke Katherine." Při Katherinině
jméně jsem se zachvěla.
"Tak Katherine." Oznámil Damon.
"Proč?!" Stefan ho tam dál mučil a snažil se s něj vymámit odpověď.
"Já nevím, opravdu nevím." Prosil o milost. Travis byl také upír. Zřejmě ho Katherine proměnila.
"Damone?!…" Stefan se otočil na Damona.
"Je tvůj…" Pustil Travise a šel směrem ke mně. Objal mě.
"Už se nemusíš bát." Cítila jsem se ve větším bezpečí.

Damon šel k Travisovi. Mezitím jsem se podívala na Stefana. Pak jsem zase odvrátila zrak, že se podívám na Damona, ale on i Travis byly pryč. Pravděpodobně ho šel vycucnout a pak ho zabije. Nesnášela jsem, když Damon přede mnou nasával. Minule jsem mu to dokonce vytýkala a od toho to "asi?!" bere na vědomí.

"Jsi v pořádku?" Zeptal se mě Stefan.

Nezmohla jsem se na jediné slovo, jen jsem mu přikývla. A odebrala jsem se směrem nahoru do pokoje. Stefan moje kroky následoval. Příště si už asi neudělám takovou noční procházku. Když už jsem si lehla do postele, slyšela jsem, jak se do domu valí Damon. Všechno zašramotilo.

"Ten se s té krve opil ?" Zeptala jsem se Stefana.
"On zřejmě ze všeho." Zasmála jsem se. Stefan mě ze zadu objal a nepustil mě. Cítila jsem se bezpečněji. Najednou se rozletěly dveře od pokoje dokořán. Prudké světlo mi bilo přímo do očí.
"Inkasuje si 100 dolarů…" Prohlásil Damon a silně za sebou zabouchl dveře. Zhluboka jsem se nadechla. No, dál si už nic nepamatuju. Usnula jsem.

Chapter 6


Pomalu jsem se otočila. Nejdřív jsem se lekla, ale pak jsem se snažila být klidná.

"Kde je Stefan?" Dostala jsem ze sebe. Užasla jsem. Jako kdybych se dívala do zrcadla.
"Nestačilo ti vaše poslední setkání? Chceš, aby tě zase chytil pod krkem. Věř mi, že ho to mohu donutit udělat."

Když to říkala, stále se ke mně přibližovala. Já jsem si ji prohlížela a snažila jsem se ustoupit. Viděla jsem, jak se jí mění oči. Už jsem věděla, že je se mnou konec.

"Stefana mi nevezmeš!" Vykřikla a náhle se po mně vrhla.

Nestihla se mi zakousnout do krku. Něco ji zadrženo. Damon ji chytil a držel ji, dokud za mnou nepřišel Stefan, kterého mezitím našel.

"Stefane!" Zvolala jsem. Hned mě objal. Damon se zatím na nás díval tak, jakože se nedívá, ale já jsem viděla, že se dívá. Katherine stále držel.

"Co ty potvoro?" Prohlásil. Nemohla se z jeho objetí vymámit.
"Damone…"

My se Stefanem jsme zatím jeli. Damon se zbaví Kath.

"... Víš, že tě pořád miluju. Přišla jsem, abychom začali znovu" Trochu se pousmála ve snaze, že ji Damon pustí. Ale ten ji stále pevně držel.
"Na to je trochu pozdě." Začal ji líbat. Nepřemohl se. V minulosti ji velmi miloval, ale zranila ho. Pak se zamiloval do Eleny, která vypadá přesně jako Katherine.

"Da… Damone, nezabíjej mě." Naléhala.
"Chci být s tebou." Podívala se na něj prosebnými očima.
"Jenže já s tebou ne." Sršil hněvem.
"Katherine, unesla si mého bratra…"
"Já vím, chtěla jsem si získat tvou pozornost." Damon pokrčil rty a prohlásil.
"Fajn Katherine, pustím tě, ale varuji tě, už nikdy se nepřibližuj k Eleně a k mému bratrovi."
Pustil ji. Damon se rozběhl za Elenou a Stefanem. Katherine zmizela také.

O hodinu později…
"Konečně jsem vás našel." Prohlásil Damon, já jsem se na něj vyplašeně podívala, že jestli mu Kath nic neudělala. Byli jsme v domě, od kterého Damon neměl klíče, ale tvrdil, že je to jeho dům.
"Damone co si udělal s Katherine?" Zeptala jsem se v naději, že ji poslal od nás co nejdál.
"No vlastně, nevím, kam šla… No jak ses dneska měl Stefe?" Snažil se to zamluvit.
"Uvědomuješ si, jaké to je nebezpečné? Ne pro mě, ale pro Elenu. Dneska na ni Katherine zaútočila!" Stefan se tam rozčilovat. Damon si s toho nic nedělal.
"Uvědomuješ si… bla bla bla. Stefane, toto poslouchám celý svůj život. Neboj, nepřijde. A když ano, hodíme ji veverky, však máš dobré známosti v lese?! No ne?"

Po jeho monologu se otočil a odkráčel do "svého domu". Ale myslím, že není jeho.

"Neboj, když to neudělal Damon, tak to udělám já, hned jak ji uvidím." Řekl Stefan.
"Já… Stefane, nemusíš dělat nic kvůli mně. Jsem v pohodě." Šli jsme dovnitř.

Bála jsem se, ale nechtěla jsem to dát najevo. Hlavně jsem to nechtěla dát najevo Stefanovi. Vešla jsem dovnitř a šla jsem hned směrem do obývacího pokoje. Jasné, že Damon tam seděl a popíjel. Měl rozepnutou košili.
"Myslíš, že Katherine se nevrátí?" zeptala jsem se ho, hned na to přišel i Stefan.
"Já ti to neřeknu, Eleno. Varoval jsem ji. Pokud přijde, znamená to pro ni… asi smrt?" Prohlásil a já jsem se sebou při tom slově trhla. Stefan se na něj díval nenávistnými očima.

Milý deníčku. Teď jsem zmatená. Nevím, jestli se mám bát Katherine, nebo mám být šťastná, že jsme zachránili Stefana. Ale zároveň myslím i na Damona. Dneska když mě Katherine skoro zabila, věděla jsem, že jim na mně záleží. Damonovi a také Stefanovi. Mám smíšené pocity. Ale jsem ráda, že jsme nakonec vysvobodili Stefana. Budeme muset začít znovu v novém domě. Už je 22:20. Je to pro mě pozdě, na dnes se loučíme, uvidíme se zítra.

Zaklapla jsem deník a schovala jsem si ho. Zatím za mnou přišel Stefan. Měli jsme společný pokoj. Hned naproti Damonovi. Sedl si vedle mě.

"Strašně si mi chyběla, Eleno." prohlásil. V tom nás vyrušil Damon.
"A dneska se chci vyspat, ano? Nejsme v ZOO!" Prohlásil, já jsem se na něj znechuceně podívala a on zatím odešel.

Ještě předtím, než přišel Stefan a ještě předtím, než jsem napsala do deníku, co jsem měla, jsem zapálila svíčky po celé pokoji. Mám ráda světlo svíček. Je to super. Stefan mě mezitím co mluvil, začal líbat. Ani jsem nevnímala, co říká. Líbal mě stále víc a víc. Nakonec jsem se v noci probudila a Stefan spal. Vzpomněla jsem si, co jsme všechno dělali. Měla jsem žízeň, tak jsem se zvedla, že si půjdu nabrat vodu do kuchyně, která je na patře. Vyšla jsem potichu ven. Otočila jsem se k Damonovým pootevřeným dveřím. Zaujalo mě to, no jen tak ze zvědavosti, no, prostě jsem chtěla Damona vidět. Vkročila jsem do jeho pokoje. Spal. Spal? Damon je doma, v noci ? A ještě k tomu i spí? Jak dobře. Byl krásný. Paprsky měsíce na něj dopadaly a od nich se mu odrážela jeho super kůže. Ach bože. Byl ke mně otočený zády. Najednou jsem uviděla, že se otáčí. Rychle jsem se dala k zemi, ale nepodařilo se mi to. Když jsem se skláněla k zemi, bouchla jsem rukou o noční stolek a to pěkně hlasitě zařinčelo.

Emma & Hook Animations ...


Dneska mám pro vás animace z Once Upon A Time a jedna z mých nejoblíbenějších scén :D










Stiles and his baseball bat


Dilan a jeho role Stilese je už legendární, takže dneska tu mám pro vás Stilese a jeho baseballku ...






Chapter 5


"Ale… já musím." Naléhala jsem. Věděla jsem, že se přes něj nedostanu. A také jsem věděla, že on mě bude dneska celý den hlídat. Jen se na mě usmál.

"Nemusíš, vůbec nic, Eleno."

Chtěla jsem alespoň něco vyzkoušet. Tak jsem k němu popošla. Zase mi na něj padly oči. Chytla jsem jeho ruku do těch mých a prosebně jsem se na něj podívala.

"Eleno? Teď si hraješ na Bonnie? Nejsi přece čarodějka, tak mě nemusíš držet za ruku." Bože co ho to napadlo. Nepustila jsem ho.

"Prosím!" Naléhala jsem. No, on si ale stále trval na svém. Byl tvrdohlavý.
"Je to pro tebe nebezpečné, si jen člověk. Chceš, aby tě Stef sežral?" Překroutila jsem očima.
"No, tak dneska nikam nejdeme." Chtěla jsem ho pustit, ale on mě ne.
"Damone? Pusť mě?" Řekla jsem.

"Na svobodu zajatkyně? Ne… Ale za Stefanem ano."

Vzplála ve mně jiskřička naděje. Myslela jsem si, že to myslí vážně.

"Fakt?." Podíval se na mě, že co to plácám.
"Ne!" Zasmál se. Já jsem zůstala skleslá. Umí si ze mě dělat dost velkou srandu.
"Bože Damone." Bouchla jsem ho. A odešla jsem nahoru.

Šel za mnou. Rovnou před nosem jsem mu zabouchla dveře. Proč teď nemám zámek na mém pokoji? Jasné, že ty dveře otevřel. Hodila jsem po něm polštář.

"Oh, ahoj Damone. Už si na odchodu? Tak čau." Řekla jsem rozčíleně. Podíval se na mě s takovým úsměvem, že nic vůči němu nezmůžu. Sedla jsem si na postel a založila ruce. Nevnímala jsem ho. Byla jsem zamyšlená nad tím, že musím vidět Stefana.
"Jdi pryč." Vyhnala jsem ho.

K mému překvapení poslechl. Zatím jsem přemýšlela, jak zdrhnout. Až mě to napadlo. Vylezla jsem oknem a nasedla jsem do Damonova auta. Když jsem zaparkovala u Stefanova domu, tak jsem uviděla Damona, jak za mnou běží. Běžela jsem ke vchodovým dveřím a rozbila na nich sklo, abych je otevřela.



U Stefana...
Katherine šla pravděpodobně na lov, neboť se vytratila ze Stefanova domu. Ten stále myslel na to jak utéct a jít za Elenou. To Katherine může za to, jak se Stefan naposledy choval k Eleně. Kath chce rozbít vztah mezi Stefanem a Elenou a zatím se jí to daří.

"Musím se odtud nějak dostat!" Prohlásil. Ale nemohl, byl svázaný. Najednou slyšel zařinčení skla na vchodových dveřích. Nějak tomu nevěnoval pozornost. Byla to Elena. Stefan jen slyšel, jak se někdo s někým hádá. Hned za Elenou se vydal Damon.

"Eleno, proč si utekla, řekl jsem ti, že je to nebezpečné." Ozvalo se zdola.

"Když už jsme tady oba dva, tak ho už najdeme ne?" Damon překroutil oči a pustili jsme se do hledání.

Elena prohledávala přízemí a volala na Stefana. I ten se jí snažil odpovědět, ale Elena nic neslyšela. Když byla Elena v kuchyni, zaslechla něčí kroky. Myslela si, že je to Damon.

"Přišla si na návštěvu?" Ozval se ženský hlas. Byla to Katherine.

Animation of Isaac Lahey


Daniela jsem si oblíbila v seriálu Teen Wolf, kde hrál postavu Isaaca, a na toho se můžete podívat právě teď ...











Chapter 4



Ve skutečnosti jsem se nezmohla ani na slovo. Zůstala jsem zaražená. Nevěděla jsem, co mu mám říct. Popravdě bych mu měla asi říct, co je ve skutečnosti pravda. Ale já jsem to nedokázala. Cítila jsem se, jako kdybych měla v krku knedlík, který se nedá spolknout. Co mu mám teď říct? Pravdu?

"Eleno, žiješ?" Zeptal se s menším náznakem úsměvu. Zhluboka jsem se nadechla.
"Fuu… jasné, že žiju." Chytil mě za ruku.
"Už mi to konečně povíš?" Zeptal se. Usmíval se na mě.
"Co?" Vyhrkla jsem se sebe jako nějaká blbka. Bože, vždyť vím, na co se mě to ptá. Proč mu to neřeknu.
"No vidím, že dneska nejsi zcela ve své kůži." Odcházel.
"Damone!" Zakřičela jsem na něj.

Už jsem měla v plánu se za ním rozběhnout, ale po tom pádu by se mi to nevyplatilo. Ale posadila jsem se. Jsem šikulka. Otočil se, a když spatřil, že se chci postavit, tak byl hned při mně.

"Neměla by…" Zamilovala jsem se do něj.
Jemu na mně záleží. Viděla jsem jaký je krásný. Nedokázala jsem se ovládnout a políbila jsem ho. Proto nestihl říct, co chtěl. Líbali jsme se.
"Myslím, že už víš, co k tobě cítím." Prohlásila jsem po tom úžasném polibku.
"Vím…" Zase mě políbil.

Milý deníčku, teď už to ví. Damon ví, co k němu skutečně cítím. Ale co Stefan? Měla bych na Damona zapomenout, ale Stefan je někde, ani nevím kde. Musím ho jít hledat. Půjdu za ním. Vytratím se, když se mnou Damon nebude. Ještě dneska to udělám.


Právě svítalo, bylo asi šest hodin ráno. Divila jsem se, že Damon spí. Asi se vytratím teď, a kdyby mě Damon spatřil, tak mu řeknu, že se jdu projít. No, na to by mi asi neskočil. Ale za pokus to stojí. Podívala jsem se ven oknem. Bylo tam auto.

"Super." Prohlásila jsem.

Otevřela jsem skříň. Vytáhla jsem nějaké hadry. Oblékla jsem se. Už mě nic nebolelo po včerejšku. Jsem v pohodě. Otevřela jsem dveře, podívala jsem se, jestli je vzduch čistý. Byl čistý. Nenápadně jsem vykročila. Šla jsem myšími kroky. Dostala jsem se až ke vchodovým dveřím. Velmi jsem si věřila. Musí mi to vyjít. No, jenže já nemehlo jsem zakopla o koberec, který byl rovně před dveřmi. Padla jsem na podlahu, ale hned jsem se zvedla. Slyšela jsem, jak Damon na poschodí otevřel dveře. Rozběhla jsem se ke vchodovým dveřím a snažila jsem se je otevřít.

"Bože!" Byly zamčené. Tak jsem rychle začala hledat klíč.
"Eleno…" Křičel na mě ze shora Damon a vedle toho jsem slyšela, jak schází ze schodů. Nereagovala jsem na něj.
"Bingo!" Našla jsem klíč, nacpala jsem ho do zámku a snažila jsem se otevřít.
"Proč… bože můj, proč to nejde otevřít." Mrmlala jsem si pod nos.
"Protože ty dveře držím." Prohlásil Damon. Opíral se o dveře. Vlasy měl rozcuchané a neměl tričko.
xxx
Hned mi na něj padl pohled. Trhla jsem sebou a šla jsem od něj dál.

"Kam ses chystala?" Zeptal se s úsměvem.
"No víš, Damone…" vysvětlovala jsem mu a posouvala jsem se co nejdál.
"No víš, Damone… vlastně, já sem… já… no, já jsem, vlastně jsem… chtěla jsem se jít projít." Konečně jsem se vykoktala.
"Haha… Eleno, vtipy ti jdou velmi dobře. Říkal jsem ti, že za Stefanem teď nemůžeš jít. Mohl by ti ublížit. Já jsem se dneska za ním chystal. A jak vidím i ty."

Jen jsem se zašklebila a chovala jsem se, jako kdyby se nic nestalo.

Teen Wolf

Vlčí mládě (TV seriál)


USA Teen Wolf

Komedie / Drama / Horor
USA, 2011, 62x40 min




Obsah: Mladý středoškolák Scott, byl náhodou pokousán vlkodlakem. Scott brzy zjišťuje, že na normální život teenagera může zapomenout. Aby toho nebylo málo, dříve poklidný život v malém městečku naruší další vlkodlaci. Na jejich příjezd však přichází rychlá reakce a do města se přistěhovává rodina lovců i s půvabnou dcerou. Jak se Scott zachová a co bude muset podstoupit, aby ochránil své přátele?




ZDROJ
csfd.cz / edna.cz / youtube.com

Chapter 3




Schoulila jsem se na gauči do klubíčka a přemýšlela jsem o Stefanovi. Je možné, že je s Katherine? Nebo to je jeho rozhodnutí? Kde vlastně byl?

"Eleno, máš ty vůbec nějaký život při Stefanovi? On si s tebou dělá, co chce. Sice to můžu dělat i já a ani o tom nebudeš vědět… "

Podívala jsem se na něj a náhle jsem ho přerušila.

"Hej, hej nemyslíš si, že už moc mluvíš?" na to jen převrátil oči.
"No nic Eleno, vidím, že s tebou není řeč… tak pa" Vybral se ke vchodovým dveřím.
"Vrátím se pozdě, nečekej mě."


Zvedla jsem obočí, ale dál jsem se tím nezabývala. Posadila jsem se.

"Tak co teď?"

Nahlas jsem prohlásila. Kam vlastně teď šel? No došlo mi. Buď, někam do baru nebo… nechci na to raději pomyslet. Vyšla jsem po velkých točitých schodech domu až na samý vrch. Zajímalo mě co je to vlastně za dům. Celkově mě zajímala historie rodiny Salvatoreových. A chtěla jsem se více dozvědět o Katherine. Nevím sice proč, ale nějak mě to k ní táhlo. Když jsem vyšla nahoru, spatřila jsem velkou knihovnu. Vzala jsem z ní jednu velkou červenou knihu a foukla jsem na ni, abych ji oprášila. Začala jsem si ji číst. Bylo tam něco o občanské válce a takové věci. Při čtení mám zvyk procházet se. Tak jsem se procházela. Začala jsem nahlas.

"Po roce 17…." Ani jsem to nedočetla. Vyřítila jsem se do zadu. Kniha mi vyletěla z rukou a já jsem se valila dolů po schodech. Nakonec jsem přistála na zemi a kniha mi padla hned vedle hlavy. Asi jsem omdlela. Probudila jsem se v posteli a vedle mě seděl Damon.

"Co, co se… au." Chtěla jsem si rukou chytit hlavu, ale strašně mě zabolela.
"Asi si spadla ze schodů." Prohlásil Damon. Měl nervózní hlas. Jako kdyby se o mě bál. U něj je to nezvyk, aby se o někoho bál.
"Damone?" Otočil se ke mně. Protože už neseděl vedle mě, ale díval se ven oknem. Byla už noc. Odhaduji jedenáct hodin.
"Hm?" Já jsem se snažila posadit. Posadila jsem se. Zvládla jsem to.
"Děkuju." Řekla jsem mu. Myslela jsem to upřímně.
"To nic Eleno. Já… já se jen snažím, aby se ti nic nestalo. No, aby se ti nic nestalo, než se dá Stefan dohromady. Bůhví kde je?!" Snažil se odbočit od témata.
"Damone? Já chci… chci ti říct, že to v tom deníku…" Přerušil mě.
"No vlastně i já jsem ti chtěl říct, že… že u mě je to tak jako u tebe." Vykulila jsem oči, ale naštěstí to neviděl.
"Eleno!" Najednou byl při mně a byl ke mně nakloněný.
"Eleno. Já…miluju tě. Miluju tě od prvního dne, co jsem tě uviděl."

Díval se mi stále do očí. Já jsem zůstala trochu zaražená. Co teď? Já, Stefan a Damon? Co dál? Nechtěla jsem si to přiznat, ale ve skutečnosti mám ráda oba dva.

"Já nevím. Nevím, co mám na to říct?!" Skutečně jsem nevěděla, co mám říct.
"Řekni mi, co cítíš? Eleno?" Naléhal.

New Layout ...


Tak po delší době je tu nový layout. Tentokrát jsem zvolila Holland Roden v tyrkysovo-fialové barvě, tak snad se líbí. Zase jsem tu dlouho nebyla, tak se to budu snažit naravit, uvidíme, jak to zvládnu. Mám teď ve škole zkouškové, tak nemám moc čas. Jinak dnes určitě přibude nová kapitola k povídce a nějaký ten článek ...