Ráno jsem vstala a Stefan už u mě nebyl. Vzdychla jsem si a odkryla jsem se. Najednou jsem se lekla, protože u okna stál Damon.
"Ježíš, lekla jsem se. Co tu děláš, Damone?" Otočil se směrem ke mně.
"Já jsem se jen díval, jak vychází slunce. Pěkné že…" Ukázal směrem na slunce.
"... A nejsem Ježíš." Zasmál se. Nebylo to ani vtipné. Já jsem se nesmála, jen jsem chtěla vědět, co tu ještě stále dělá.
"No Damone, tak měl bys odejít." Prohlásila jsem a vyšla jsem směrem k mé skříni.
"Právě že teď, bych tu měl zůstat." Šel stále blíž.
"Ne, Damone měl bys jít dolů. A kde je vlastně Stefan?" Zůstal zklamaný, ale tak to bylo lepší.
"Na lovu." Šel pryč. Zavřel dveře, ale ještě stihl, zpoza dveří, vykouknou a říct uštěpačně poznámku.
"Loket tě nebolí?" A zabouchl dveře.
Panebože on to ví. Ví, že jsem tam v noci byla. A já hloupá jsem si myslela, že nic neslyší. No co už. Otevřela jsem skříň a vytáhla jsem z ní nějaké věci. Rychle jsem si to na sebe oblékla, aby mě Damon zase nezastihl svou návštěvou a sešla jsem dolů po schodech. Někdo zazvonil. Jak jsem procházela kolem Damona, odpověděla jsem mu na jeho otázku.
"Ne Damone, nebolí…" Byla jsem na chodbě a šla jsem otevřít dveře.
"Jsem rád." poznamenal.
Otevřela jsem dveře a v tom mě čekal nečekaný přepad.
"Jé. Ahoj, ty musíš být Elena. Já jsem Debby." Objala mě. Já jsem jen tak zírala na ni, že co ode mne chce.
"Jsem Stefanova kamarádka." Dodala.
"Aha, jasné, tak pojď dál." Pozvala jsem ji dovnitř.
"Ale Stefan tady není." Podívala se na mě.
"Já vím. Potkala jsem ho na lovu a řekl mi, že mám jít sem. Páni, no já jen zírám. Jsi, nádherná Eleno."
Usmála jsem se na ni. Byla hrozně milá. Měla dlouhé, hnědé a vlnité vlasy, dobrou postavu a jak jsem viděla, tak i dobrý vkus co se týká oblečení.
"Musela jsem sem přijít…" Vysvětlovala. Mezitím přišel Damon.
"Koho, že nám to sem čerti zavláli." Rozkřikl se na chodbě.
"Ou, to jsi ty?!" Znechuceně se podíval na Debby.
"I já tě ráda vidím." Poznamenala a dál už Damonovi nevěnovala pozornost.
"No, kde jsem to skončila? Jaj. No musela jsem přijít na nějaký ten čas. Stefan věděl, že přijdu. Požádala jsem ho o pomoc. Teď nemám kde bydlet a Stefan byl tak ochotný." Usmála jsem se na ni.
"Vím, Stefan má dobré srdce, ale proč mi to neřekl?" Debby zvedla ruce a naznačila, že neví.
"To se ho budu muset zeptat." Šla jsem k Debby.
"To jsou všechny tvoje věci? "Poznamenala jsem a ukázala jsem na jeden poloprázdný batoh
." No hej. Prakticky, budu si muset koupit nové. Shořel mi dům, i s věcmi, chtěli mě zabít." usmála se na mě.
"Ou. Aha, tak pojď, ukážu ti pokoj, ve kterém můžeš zatím bydlet." Damon mezitím odešel. Nevím proč? Pak se ho zeptám.
Šli jsme do patra. Na naší chodbě, kde jsem byla já se Stefanem a Damonem, byla ještě jedna místnost volná.
"No Debby, toto je asi jediná volná místnost v tomto domě, pokud ještě nepočítám podkroví." Usmála se a vešla dovnitř, já jsem šla hned za ní.
"A opravdu ti nevadí, že budeš mít pokoj vedle Damona? Protože jsem viděla na chodbě…" přerušila mě.
"Já to zvládnu. " Ok. Pomyslela jsem si.
"Víš proč ho tak nemám ráda? No ne, že ho nemám ráda, ale je hrozně otravný." Měla pravdu. A je svůdný, ale k tomu se už já nechci vracet. Chci být se Stefanem.
" V minulosti jsem také potřebovala pomoc. Od Stefana, ne od Damona. A Damon byl takový hrozně dotěrný, snažil být se svůdný a tak. Pokaždé jsem ho odpálkovala." Zasmála se.
Byla jsem ve svém pokoji. Stefan ještě nepřišel. Nudila jsem bez něj. Ale co už, já na něj počkám. Zatím jsem si šla psát deník.
Milý deníčku. Dneska se toho událo strašně moc za tak krátkou chvíli. Přišla Debby, Stefanova dávná kamarádka. V noci mě napadl Travis. Ten kluk ze školy. Já jsem byla v Damonově pokoji. A Damon o tom věděl. Což jsem nečekala. A nudím se. Stefan tady není, je na lovu. Damon je dole v obýváku. Bůh ví, co tam dělá? A Debby? Ta je ve své novém pokoji…
"Eleno?" Klepal mi někdo na okno. Byl to Stefan. Rozběhla jsem se k oknu a hned jsem ho otevřela.
"Podej mi ruku…" Řekl a já jsem to udělala. Podala jsem mu ji a už jsem byla někde jinde.
Běžel tak rychle, že jsem nestíhala registrovat, co se kolem mě děje. Přišli jsme na louku, kde mě čekala deka a piknikový koš. Usmála jsem se na Stefana a tak jsme šli na piknik. Den nemohl být lepší.
Mezitím doma…
"Debby, Debby, Debby?" Zpíval si Damon, když šel po chodbě. Jasně, že Debby to slyšela. Rozběhla se ke dveřím. Otevřela je a Damon byl právě před nimi.
"Zase s tím začínáš, Damone?" Byla naštvaná. Podíval se jí upřeně do očí.
"Ne Debby. Chceš mě. Toužíš po mně každou vteřinu svého života. Chceš mě políbit." Koutkem úst se pousmál.
"Ano Damone, vždycky jsem tě milovala, každou vteřinu svého života." Už ji skoro políbil. Když mu přistála štiplavá facka.
"Co si myslíš, že ti na to skočím? Nejsem včerejší."
