Najednou mě někdo popadl za ruku.
"Hej… hej." Snažila jsem se podívat, kdo to byl. Nepodařilo se mi to.
Damon dál klidně spal na posteli. Ani si nevšiml, že mu tam něco zašramotilo. Asi byl zaneprázdněn svým snem. Vypadalo, to tak, že se mu zdá něco skutečně pěkného. Já jsem si řekla, že už budu věrná Stefanovi. Ale nedalo se, proto jsem vkročila do Damonova pokoje a proto mě odtud Stefan odvlekl… Silně mě držel na rukou, nemohla jsem se vymámit s jeho náruče.
"Stefane. Co to děláš?" Stále se mu nešlo podívat do tváře.
Když jsme procházeli kolem našeho pokoje, pomyslela jsem si, kam mě to ten Stefan vede? Ale hned, když jsem viděla, že Stefan klidně spí ve své posteli, zmocnila se mě úzkost a strach. Chtěla jsem křičet. Nešlo to. Ten muž co mě nesl dolů, mi stihl hned potom vecpat ubrousek do úst. Zmítala jsem se. Snažila jsem se mu vymámit z náruče. Vedle toho jsem se modlila, ať se Stefan nebo Damon probudí. Což bylo marné, když Damon se nevzbudil ani na to, když mu někdo narazí do nočního stolku.
"MLČ nebo ve vteřině skončíš v posteli u Stefana, ale z rozkousaným krkem." Prohlásil.
Ta představa mě strašně vyděsila. Zamrazilo mě. Cítila jsem se strašně. Všimla jsem si, že v obývacím pokoji bylo otevřené okno. Asi ho zapomněl zavřít. Tudy se sem dostal. Věděla jsem, že se mnou bude amen. Blížili jsme se k oknu. Když ho v jeho chůzi najednou někdo přerušil. Nejprve jsem nemohla identifikovat ten hlas. Ale nakonec jsem zjistila, že to byl Damon.
"Okamžitě ji pusť, pokud nechceš ty skončit u Stefana v posteli…" Odkašlal si.
"S rozkousaným krkem." Bylo vidět, že se jen probral.
V tom se moje vlasy zvířily a já jsem ležela na zemi. Ten muž se svíjel v bolestech. Stefan doletěl jako raketa a hned mu vrazil nějakou dřevěnou hůl do břicha. Já jsem se snažila postavit, ale nešlo mi to, musela jsem se stále dívat na toho muže. Chtěla jsem mu vidět do obličeje, což se mi i podařilo.
"Panebože!" Zvolala jsem.
"Eleno, nemusíš se chovat, jako kdybys nevěděla, co jsme. Vždyť to děláme běžně, že Stefe?" Prohlásil a otočil se na Stefana, který se snažil z Travise, ano z Travise, vymámit kdo to je.
"Ne, ne to je Travis. Chodíme spolu do třídy." Otočila jsem se na Damona.
"Ou." Prohlásil překvapeně. Stefan na mě letmo pohlédl. Asi tušil, že jsem byla v Damonově pokoji.
"Co si chtěl od Eleny? Proč právě ona? Kdo tě poslal?" Snažil se Stefan s něho dostat.
"Já, já…" Snažil se přemluvit.
"Vymáčkni se, už mám hlad." Řekl Damon a pomohl mi zvednout se ze země.
"Mě poslala Katherine, měl jsem Elenu unést a dovést ji ke Katherine." Při Katherinině
jméně jsem se zachvěla.
jméně jsem se zachvěla.
"Tak Katherine." Oznámil Damon.
"Proč?!" Stefan ho tam dál mučil a snažil se s něj vymámit odpověď.
"Já nevím, opravdu nevím." Prosil o milost. Travis byl také upír. Zřejmě ho Katherine proměnila.
"Damone?!…" Stefan se otočil na Damona.
"Je tvůj…" Pustil Travise a šel směrem ke mně. Objal mě.
"Už se nemusíš bát." Cítila jsem se ve větším bezpečí.
Damon šel k Travisovi. Mezitím jsem se podívala na Stefana. Pak jsem zase odvrátila zrak, že se podívám na Damona, ale on i Travis byly pryč. Pravděpodobně ho šel vycucnout a pak ho zabije. Nesnášela jsem, když Damon přede mnou nasával. Minule jsem mu to dokonce vytýkala a od toho to "asi?!" bere na vědomí.
"Jsi v pořádku?" Zeptal se mě Stefan.
Nezmohla jsem se na jediné slovo, jen jsem mu přikývla. A odebrala jsem se směrem nahoru do pokoje. Stefan moje kroky následoval. Příště si už asi neudělám takovou noční procházku. Když už jsem si lehla do postele, slyšela jsem, jak se do domu valí Damon. Všechno zašramotilo.
"Ten se s té krve opil ?" Zeptala jsem se Stefana.
"On zřejmě ze všeho." Zasmála jsem se. Stefan mě ze zadu objal a nepustil mě. Cítila jsem se bezpečněji. Najednou se rozletěly dveře od pokoje dokořán. Prudké světlo mi bilo přímo do očí.
"Inkasuje si 100 dolarů…" Prohlásil Damon a silně za sebou zabouchl dveře. Zhluboka jsem se nadechla. No, dál si už nic nepamatuju. Usnula jsem.
