Damon or Stefan - Chapter 2

Milý deníčku, teď nevím, co mám dělat. Moje city jsou smíšené. Proč právě Stefan? Co mu udělala Katherine? Právě jsem se probudila a přemýšlím, jak to bude všechno dál. Já, Stefan a Damon. Zjistila jsem, že moje city k Damonovi se dost změnily, je to více než přátelství. Můj život, všechno je vzhůru nohama. Katherine s ním určitě manipuluje. Nechoval by se nikdy takto…

---

"Eleno, toto vůbec není zdravé. Nadměrné psaní škodí." Ozval se Damon. Pořád jsme jeli autem.

"Hádám, nechceš, abych si to začal číst?" Viděla jsem, jak se ušklíbl. To mi stačilo.

"To by si neudělal!" Zakončila jsem.

"Milý deníčku, teď nevím, co mám dělat. Moje city jsou smíšené. Proč právě Stefan? Co mu udělala Katherine? Právě jsem se probudila a přemýšlím, jak to všechno bude dál. Já, Stefan a Damon. Zjistila jsem, že moje city k Damonovi se dost změnily, je to více než přátelství… "

Začal číst. Ani nevím, jak mi to popadl, ale hned jsem se mu to snažila vyrazit z ruky. Bylo to dost nebezpečné, protože řídil. Ale hned jak začal, tak přestal. Vrátil mi to. Neměl k tomu žádný komentář. Zůstal dost zaražený. Nepromluvil. I já jsem byla ticho. Bylo to hrozné ticho, strašné ticho. A když už jsem chtěla něco říct, tak mi skočil do řeči.

"Poslouchej Dam…" Přerušil mě.

"Zůstaneme tady!" Zatočil do takového lesa při cestě. Byla to dlouhá cesta přes les. Když jsme přišli na určené místo, tak jsem se pořádně divila. Přede mnou stála velká vila.

"Waw. Jak ses k tomu dostal?" Zeptala jsem se překvapeně. Byla jsem okouzlena.

"No prakticky jdeme na nepozvanou návštěvu do domu, kde už léta nikdo nežije." Nechápala jsem, podívala jsem se na něj s nechápavým výrazem. Překroutil očima.

"Kdysi jsem tu bydlel. Přesněji v 50-tých letech. Blbé nudné časy. To jsem ještě nebyl takový… jaký jsem dnes."

Přiblížil se ke mně tak blízko. A jako kdyby se mě nadechl. Zůstala jsem jako omámená. Najednou mě přepadla myšlenka, že si vlastně nebudu mít co oblíknout. O můj bože, už si umím představit, co mi na to řekne Damon. Ale zkusím mu to říct. Alespoň budu znát jeho reakci.

"Hej Damone!" Zavolala jsem na něj. Otočil se.
"Nebudu si mít co oblíknout." Prohlásila jsem.

"To je dobrý Eleno. Čím méně šatů, tím méně zábran." Ušklíbl se.

"Jdeme dovnitř?" Řekl znenadání. Já jsem jen přikývla. Šla jsem za ním. Násilím otevřel dveře.

"Ztratil jsem klíče." Zasmál se.

"No, Eleno, tohle je tvůj druhý domov na dobu neurčitou. Budeš tady muset se mnou trpět a žít ve světě plném alkoholu a zvrácených věcí, kde jsem králem já."

Při této myšlence jsem se zachvěla. To s jakým šarmem to řekl, mě normálně vyvedlo z míry. Vešla jsem dovnitř. Hned, když jsem uviděla gauč, rozběhla jsem se k němu.

"Hej kam to běžíš, sotva sme přišli. A mimochodem ložnice je na poschodí." Kysele jsem se ušklíbla a Damon se to snažil napodobit. Zatímco jsem se krčila na gauči, Damon si sedl na židli vedle mě a popíjel. Je to jeho zvykem.

"Už mě to nebaví." Zahodil skleničku za sebe. Ten jen tak zahrkotal. Pravděpodobně se i rozbil. Já jsem sebou trhla.

Mezitím u Stefana (s Katherine)

"Výborně Stefane. Jde ti to. No spíš to jde mně." chvástala se.

"Po tomto tvém neobvyklém chování Elena pochopí, že ti není souzena." Mluvila zatím, co si hrála s kuchyňským nožem.

"Proč?" Přemáhal se. Byl zraněný. Všechny zranění mu způsobila Katherine.