Chapter 9

Damon se obrátil a odkráčel a při tom si něco brblal. Asi po půl hodině přišel za Debby, která byla v kuchyni.

"Hej Debby? Kdyby si mě hle…" Hned ho přerušila.

"Já tě hledat nebudu." Zůstal pěkně zaražený, převrátil očima.

"Ale i tak, kdyby si mě hledala, jsem ve sprše. A přijď na návštěvu?!" Zmizel.

"Fajn šel si hodit sprchu, na kterou nikdy nezapomene." Podotkla potichu Debby.

---

Debby zatím přemýšlela nad ďábelským plánem. Vymyslela to přesně, tak, že na to Damon nezapomene. Počkala si, dokud neuslyší, že teče voda. Ucho měla přitisknuté na dveřích a poslouchala. Najednou uslyšela nějaké zvuky.

"O, Panebože." Vyplazila jazyk a zaksichtila se dost kysele.

Totiž to, Damon si zpíval. Už věděla, že je ta správná chvíle. Vešla do koupelny. Damon se hned ve svém pěveckém čísle zastavil.

"Kdo tu je?" Zeptal se. Debby se lekla a chtěla si něco vymyslet. Však to i stálo za to.
"No, vlastně to jsem já Debby. Víš, já jsem si to rozmyslela, Damone. Neskutečně mě přitahuješ, a jsi strašně sexy." Snažila se, co nejdéle vyprávět, dokud nenabrala všechny věci, co tam měl. Aby se neměl do čeho obléknout. Damon se jen pousmál na to, co mu řekla. Odhrnul závěs. Vykoukl zpoza něj a už jen viděl, jak má Debby namířeno ke dveřím.

"Hej?! Jdeš nebo ne?" Naznačil. Zatím neviděl, že Debby má v rukou jeho věci a ještě i ručník.

"No víš…" Vymlouvala se Debby. Damon spatřil, že má všechny věci.

"To neuděláš Debby." Debby se jen zasmála a vypadla z koupelny. A přemýšlela, kam ty věci schová.

Mezitím na pikniku…

"Ta louka je úžasná, i toto je úžasné." Prohlásila jsem a ukázala na piknikový koš. Byla jsem naprosto uchvácená. Ani jsem nepomyslela na jiný svět kromě toho našeho. Stefan se jen usmál.

"To je všechno pro tebe. Už nám nic nestojí v cestě." Mezitím, co jsme si sedali na deku, pokračoval. Já jsem se na něj stále usmívala.

"Proto, Eleno jsem se tě chtěl zeptat, vezmeš si mě?" Páni. Zůstala jsem jako v transu. Na co se mě to vlastně ptal? Ani jsem si nevšimla, že vytáhl krabičku s prstenem. Popravdě řečeno jsem byla z toho úplně nadšená.

"Samozřejmě, ano Stefane, ano." Navlékl mi prsten. Byl nádherný. Byl stříbrný s diamantem uprostřed. Prohlížela jsem si jeho lesk.

"Líbí se ti?" Podívala jsem se na něj, že co to třepe.

"Samozřejmě, je nádherný." Pomyslela jsem.

"Stefane, neodložíme ten piknik na jindy?" Podíval se na mě.

"Můžeme, mně to nebude vadit." Poskládali jsme věci a dali je do koše.

Stefan mě vzal za ruku a šli jsme zase tak rychle, že jsem nestíhala. Nakonec jsme už byli před dveřmi. Otevřela jsem je a vešla jsem i se Stefanem na chodbu. Zrovna se dolů po schodech valila Debby. V rukou držela nějaké věci.

"Vy už jste tady. Krásný prsten Eleno. Tak já už jdu, pá." Pomalu jsem ji ani nestihla registrovat. Vyšla z domu a už jí nebylo. Zůstala jsem stát. Chtěla jsem se otočit na Stefana, ale v tom se po schodech řítil Damon. Na místo ručníku, nebo tedy na místo věcí měl přes sebe přehozený závěs z koupelny.

"Kde je ta mrcha?" Rozkřikoval se. Stále se hnal a zastavil se až před námi. Díval se ven. Já a Stefan jsme na něj jen tak čuměli, že co to má oblečené.

"No co? Nečumte tak. Vzala mi věci." A já už jsem si dala ruku před pusu, aby nebylo vidět, že se směju. Odešel nahoru celý rozčílený. A já po chvíli spustila takový záchvat smíchu i společně se Stefanem.

"Já Vás slyším…" Ozvalo se ze shora. Tak jsme přestali, ale pouze na 2 minuty.

Po půl hodině…
Šla jsem se nahoru podívat na Damona, jestli je v pohodě. K mému překvapení, jsem mu chtěla oznámit tu novinku o mně a o Stefanovi. Zaklepala jsem.

"Pokud si to ty Debby, tak jdi raději dál, aby si neskončila špatně." Převrátila jsem očima.

"To jsem já." Otevřela jsem dveře. Stál u okna.

"Ctěná to návštěva." Prohodil.

"Damone? Chci ti něco říct." Spustila jsem. "Jen do toho Eleno, snad mě to nezabije. Aha nezabije, já už jsem mrtvý." Snažil se, být vtipný, ale mu to nevyšlo.

"No tak teď vážně, co si chtěla?" Já jsem si myslela… To už je jedno co jsem si myslela, musela jsem mu to říct, aby byl v obraze. Zvedla jsem svou ruku a druhou mu ukázala na prsten.

"Budu si brát Stefana…" Zůstal zaražený. Toto asi nečekal. Už nemyslel ani na Debby. Nevnímal, jen se díval na ten prsten.

"Takže mě už nemiluješ…" Sedl si na postel. Sedla jsem si vedle něj.

"Damone, nedělej mi to těžší než to je… prosím." Podíval se na mě.

"Já vím…" Nestihla jsem to dopovědět. Začal mě líbat.

Bylo zbytečné se bránit, i když jsem se o to pokoušela. Jedna část mě to chtěla, ale ta druhá to odmítala. Měla jsem zmatek.

"Ne… ne, Damone… prosím." Odtáhl se a já jsem raději odešla.

V noci…
Probudil mě nějaký hluk ze zdola. Stefan zase nebyl doma, asi byl zase na lovu. Podívala jsem se na hodiny. Ty ukazovaly přesně dvanáct hodin. Šla jsem se podívat dolů. Cestou jsem nakoukla k Debby, jestli se už vrátila. Byla tam. Spala. Já jsem pokračovala. Zůstala jsem v šoku, když jsem přišla do obývacího pokoje. Damon zmanipuloval asi dvacet dívek a udělal si z nich prostitutky a zásobárnu krve v jednom. Divoce s nimi tančil, když mě uviděl.

"Nepřidáš se? Když už se oslavují zásnuby proč ne i to, že jsem s toho zklamaný. Užij si svůj život." Naštvala jsem se a šla jsem zpátky nahoru…