V tom, jak jsem šla směrem nahoru, jsem po cestě potkala Debby.
"Elena?" Vzpamatovávala se. Ještě si protírala oči.
"Ano Debby?" Zeptala jsem se.
"To Damon, že?" Podívala se na mě a naznačila mi, že Damona zabije, protože ji vzbudil.
"Hmm… Mám ti lhát?" Odvětila jsem. Pokračovala jsem směrem nahoru a Debby se vydala směrem dolů. Nevěděla jsem, co se chystá udělat, ale ani mě to nijak nezajímalo. Já teď vlastně ani nevím, jestli miluju Stefana nebo Damona. Musela jsem se na to vyspat, a tak jsem zamířila do ložnice, kde už na mě čekal Stefan.
Mezitím (Damon & Debby) …
Právě mu tam hrála nějaká rocková super skladba (podle Damona). Najednou se vypnula. Zhaslo světlo a nebyla elektřina. Damon zavrčel přes celý pokoj.
"Proč právě teď?" Zeptal se do prázdna.
"Protože se tady nedá spát, Damone?" Prohlásila Debby do ticha.
"Počkej, až tě chytím ty malá…" Damon se rozběhl za Debby. Ta neviděla, kam šlape a zakopla o jednu dívku, kterou tam Damon zadržoval.
"Au…" Škrábala se zpět na nohy. V tom ji chytil Damon.
"Debby… pamatuješ si, co se stalo dnes? Osvěžím ti paměť." Damon chytil Debby.
V domě ještě nebylo světlo, ale pro Damona žádný problém. Vlekl Debby nahoru po schodech. Ta ho mezitím dráždila.
"Damone ty sobecká bestie, já jsem ti nic neudělala. A abys věděl, já jsem tě nechtěla. To ty mě." Damon se při tom jen pousmál.
"Debby, na toto nezapomeneš." Damon rozrazil dveře od koupelny.
"Tak co?" Ozval se Damon. V tom už ale neměl Debby v rukou. Chtěl ji hodit do vany.
"Do prdele." Zaklel si pro sebe, protože ji Stefan vzal…
Elena…
Spala jsem, probudilo mě šustění hlasů, jak si v ložnici vyprávějí dvě osoby. Vstala jsem a protřela oči. Pak jsem lépe poznala jejich siluety. Byl to Stefan a Debby. Ani jsem nevěděla, o čem se to baví. Ale všimla jsem si, že už svítá.
"Stefane? Co tu dělá Debby?" Podívala jsem se směrem k nim.
"To je v pořádku Eleno, pak ti to vysvětlím." Ozval se Stefan a Debby se vytratila z pokoje.
Nevěděla jsem, co to znamená. Znovu jsem usnula. Později jsem se probudila plná energie. Stefan tu zase nebyl. Někdy mě to už opravdu štvalo. Ale nezabývala jsem se tím. Neměla jsem na to čas. Právě jsem se rozhodovala nad nejtěžší věcí mého života. Asi bych se měla vyzpovídat deníku. Protože o tom nemám komu vyprávět. Vzala jsem deník a své oblíbené pero a začala psát…
Milý deníčku, dnešek se začal dost divně. Nechápu to. Něco se děje se Stefanem. Čím dál víc není se mnou a to mě požádal o ruku. Skutečně to nechápu. Nechci být podezřívavá, ale myslím si, že je stále více a více s Debby a já už nevím, co mám dělat. A teď se rozhoduju, jestli si mám vzít Stefana, nebo mám být s Damonem. Ke každému něco cítím. Já vím, že jsem se s Damonem líbala, ale nebyla jsem to já. Chovám se někdy jako Katherine. A nechci se tak chovat…
Najednou mi někdo zaklepal na dveře. Zaklapla jsem svůj deník a rychle jsem si ho schovala. Byl to Damon. Neměla jsem na něj náladu.
"Co chceš?" Zeptala jsem se ho ve snaze být milá.
"Já jsem jen chtěl…" V tom okamžiku byl u mě a líbal mě. Snažila jsem se ho odtlačit.
"Ne Damone, přestaň." Konečně se mi ho podařilo odstrčit.
"Damone, já se na to necítím. Musíš mě pochopit. Já… já mi… Miluji Stefana." Nechápu proč, ale nedokázala jsem to ze sebe dostat.
"Ne Eleno." Podíval se mi do očí. Pak se podíval do země a začal…
"Já jsem ti to už chtěl říct tehdy, když přišla Debby. Já ji znám. A ona si Stefana podmanila. Stefan udělá vše, co ona chce, nevím jak, ale je to tak." Takže proto už není se mnou, tak často. Dlouho jsem se nad tím zamýšlela. Damon seděl stále u mě.
"On ji miluje." Dostala jsem se sebe.
"On miluje Debby… Katherine." Řekla jsem.
"To byla určitě zase i Katherine…"
0 komentářů:
Okomentovat